Aeroklub Česká Lípa

Po srpnovém výletě na Helgoland se naše pozornost obrátila opačným směrem.
Cílem se zcela přirozeně stalo maďarské letistě Nyíregyháza ( LHNY ). http://www.hungaryairport.hu/airport_data.php?id=29
Zde jsme se totiž chtěli sejít s našimi přáteli Jánoszem a Péterem, kteří před nedávnem zakoupili naše předcházející letadlo – skvělého VIVATa L-13SE im.zn. OK-9114. Velkou motivací byla však možnost přívézt zpět plastovou přísavku našeho PDÁčka, kterou jsme právě v prodaném letadlu zapomněli ( přece si ji nenecháme potupně zaslat poštou!).
Termín plánovaného výletu byl stanoven na víkend 26.- 27.9. 2009. Pondělní státní svátek jsme si nechali jako zálohu pro případ zhoršeného počasí. Při zmínce o jistém termínu našeho odletu se k nám přidal Petr Hotový se svou Faetou ATEC 321. Druhým členem posádky byl jeho nejstarší syn Petr.
Dva dny před plánovaným odletem jsme se sešli k naplánovaní trati a k sjednocení předletových příprav. Trať pouze se dvěma otočnými body, kterými byla místa přeletu státních hranic Slovenska a Maďarska se nám docela zamlouvala. Jedinou nevýhodou prakticky rovné čary byla nutnost časté komunikace z důvodu průletu různých druhů vzdušných prostorů.
Poslední den před startem jsme tedy měli pohromadě všechny potřebné mapy a informace o dotčených prostorech. Také jsme do našich GPS doplnili souřadnice obou bodů, které měly usnadnit přelety státních hranic. Předpověď počasí na následující víkend je příznivá. Dokonce má v sobotu vítr foukat do Maďarska a v neděli naopak do Česka!
V sobotu ráno tedy přijíždím na letiště asi dvě hodiny před vzletem. Ten jsme naplánovali na 8.00 UTC. Telefonicky tedy podávám plán na číslo +420220562638. Vše je O.K., pouze v oddíle 9 ( Type of aircraft ) je vyžadováno namísto DV20 označení ZZZZ. Poletíme přece ve skupině dvou letadel a informace o Faetě mám oddíle 18. Vše ostatní je již ale bez připomínek.

 Letový plán je tedy podaný a teď už jen zbývá nezapomenout přeletové prasátko! Raději ho hned stavím na kryt palubní desky naší Katany…

 Kolem deváté hodiny přijíždí Jarda i Petrové. Nakládáme Katanu i Faetu zbytečnostmi a auta parkujeme v našem ušatém hangáru.
Startujeme v 08:03 UTC..Na frekvenci 126,100 Praha info otevírám náš letový plán a vyrážíme kurzem 120 vstříc víkendovým dobrodružstvím. Na odpovídači máme naladěn squawk 7000 a zůstáváme na zvolené frekvenci. Na úrovni Brniště pak dělám Petrům fotku jejich Faety.

Jarda se mezitím hrabe v PDA, které s ním stejně nekomunikuje. Moc velká zábava s ním není, a tak se i já probírám ve svých deskách s přípravou, která se stává vzhledem k velkému množstvím papírů vcelku nepřehlednou.
Konečně Jarda zjisťuje, že všechny jeho pokusy s oživením letecké mapy v PDA jsou zbytečné. Hurá, už zase letíme v letadle dva!
Před Pardubicemi odbočujeme více na sever. To abychom se letem v blízkosti Holic vyhnuli komunikaci při průletu MCTR. Mezitím se na námi udržované frekvenci začíná probouzet život. Jedno letadlo ze Slovenska je na příletu do Hodkovic. Zbraslavická Aero-145 otevírá plán na cestě do Mariboru a piloti výsadkových letadel začínají žebrat o překročení let. hladiny FL 95. Od dispečera se jim ale dostává odpovědi, že přes tento strop od 24.9. už ani „ťuk“ bez odpovídače s modem S! Jedna pilotka však přesto prostoupává až do hladiny FL 125. Té se pak následně dostává důrazného varování se slovy. „S odpovídačem v modu C tam nemáte co dělat – příště na Vás podám hlášení!“ Významná přestávka v komunikaci a její roztřesený hlas znamenal, že si to už nejspíš zapamatuje.
Mezitím se blížíme k CTA Brno, a tak se opět hrabu ve svých papírech, abych si připravil příslušnou frekvenci. Odhlašujeme se z frekvence Praha info a přecházíme na Brno Radar 120,550..Zde dostáváme pokyn k nastavení squawku na 3302.
Faeta, která je nám stále v zádech občas nedočkavě vyraží vpřed. Asi se jí nelíbí naše naplánovaná rychlost ( IAS ), která byla stanovena na 80 knotů. Teď nás určitě fotí. Budou z toho pěkné fotky, pomyslím si. Později jsem ale zjistil, že to bylo pouze moje zbožné přání.
Náhle dostáváme informaci o para výsadcích v Prostějově i v Olomouci. Odkláníme se severním směrem a vyhýbáme se oběma avizovaným prostorům. To už se ale blížíme k MCTR Přerov. Brno Radar nás přehazuje na Přerovskou frekvenci 119,750. Služba na přerovské věži je nejpíš ráda, že má alespoň nějakou práci a žádá nás o následné nahlášení polohy v ose jejich dráhy. To samozřejmě činíme a přitom si fotíme jejich letiště.

Po opuštění MCTR Přerov se opět vracíme na frekvenci Brno Radar. Prolétáváme okolo již neexistujího letiště Holešov, kde v místě původního hangáru vede jakýsi silniční přivaděč.
To již uvažujeme o frekvenci, kterou bude třeba použít při přeletu Slovenska. Mám připravenou frekvenci Bratislava Radar 127,425 MHz, v záloze pak 123,400 Bratislava Information. Mé rozjímání o vhodné frekvenci přerušuje Brno Radar se slovy: „ Protože poletíte v kopcích uvolňuju vás na frekvenci Bratislava Information – nemusel bych vás u hranic slyšet“. Děkujeme tedy za spolupráci a s předstihem přelaďujeme na doporučenou frekvenci.
Službu na Infu Bratislava má Slovenka, která příjemně zabarveným hlasem dodává letícím potřebné informace. Na její frekvenci je dost rušno, takže jí až na poslední chvíli hlásíme polohu Vláský průsmyk. Dává nám nový squawk 7067 a zasypává nás informacemi snad o všech para-provozech na Slovensku.

Po průletu Vláským průsmykem se obratně vyhýbáme ATZ Dubnica nad Váhom a míříme do kopců. Ty v nás vyvolávají potřebu zkontrolovat motorové přístroje. Kocháme se pohledem na vršky slovenských hor a probíráme možnosti přistání v případě poruchy motoru. Ty okamžitě zaháníme, protože přistát by stejně nebylo kam.

Nakrátko se spojujeme s Petrem ve Faetě, která se zpozdila kdesi u Vlárského průsmyku. Svoji současnou polohu mu udáváme podle výrazného kouře v jednom z údolí. Opět se spolu slétáváme na úrovni Nitranského Pravna. To už ale připravuju vytištěné poznámky k průletu přes CTR Sliač. Pouhé dva řádku textu mě říkají, že letiště je z důvodu opravy RWY zavřeno až do května 2010. Pro jistotu se ale na aktuální frekvenci Bratislava Information ptám: „ Můžeme zůstat při průletu CTR Sliač na Vaši frekvenci, anebo máme přejít Sliač Věž. Odpověď dosud příjemné Slovenky s tónem v hlasu - to ví přece každý - zní: „ Letisko Sliač je z dôvodu plánovanej rekonštrukcie vzletovej dráhy celkom zatvorené do Mája 2010“. Že jsem nedržel hubu, pomyslím si a zůstáváme tedy na frekvenci Bratislava Information po celý přelet Slovenska. Snad jediná zajímavá příhoda nás pak potkala, když jsme se na úrovni Detvy vydali více východním směrem. To když jsme se kochali krajinou pod námi. Na čáru v naší mapě jsme se vrátili v blízkosti Rimavské Soboty a začali uvažovat o přeletu hranic do Maďarska. Zde se odhlašujeme z dosud udržované bratislavské frekvence a přecházíme na 133,000 Budapest Information East. Zase baba na věži! - pomyslím si. A navíc si ještě vymýšlí nový squawk! Na odpovídači nastavujeme požadovanou kombinaci čísel 3322 a potvrzujeme oblastní QHN. To ale již dosahujeme námi vybraný vstupní bod Bánréve. Již po pár minutách měníme kurz k východnímu obletu zakázaného prostoru u města Kazincbarcika.

Krajina pod námi se stává plochou a navigačně nevýraznou. A k tomu vzduch jako by někdo vyměnil! Letíme najednou v teplém a řídkém vzduchu. Musíme tedy přidat plyn a upravit nastavení vrtule.
Na úrovni města Miskolc se v rádiu ozývá: „OK-BLD, Budapest information, volám tě!“. Po odpovědi dostáváme informaci o silném para-provozu na letišti Miskolc, kterou ihned potvrzujeme.
Pokračujeme směr Nyíregyháza a přitom stále více pozornosti věnujeme svahům ve známé vinařské oblasti Tokaj. Ještě před letem nad řekou Bodrog také vidíme hořící pole neposekaného obilí. Podle pozdějších informací Jánosze a Pétera to má být oblíbená kratochvíle maďarských zemědělců.

V letadle jsme již více jak 3 hodiny a Jarda se hlásí jako začínající prostatik o slovo. Začíná se podezřele ošívat a následně hlásí, že to vychází akorát s přistáním. Faeta letící celou cestu s námi je nyní stále neklidnější a kličkuje okolo nás. Opět věřím, že nás fotografují.
Mezitím se na naši frekvenci jeden Slovák snaží domluvit s Maďarkou na Budapest Information na správné hodnotě oblastního QHN a squawku! Číselné hodnoty potvrzuje slovensko-maďarskými číslovkami, kterým určitě ani on sám nerozumí. Po asi pěti pokusech se konečně domluvili! Však už bylo načase! Přiblížili jsme se na dohled Nyíregyházy a bylo třeba odhlásit se a přejít na Nyíregyházu info.
Loučíme se tedy s Maďarkou v Budapesti a přecházíme na frekvenci 127,600 MHz. Následně žádáme o dispozice pro přiblížení a přistání. „Dráha v používání 36, okruhy levé a pozor na Andulu, která se stoupá k výsadku parašutistů“… to jsou informace, které jsme dostali po krátké přestávce po našem volání. Hlásíme se ve druhé zatáčce a za minutku udáváme polohu po větru. Faeta již od tohoto okamžiku komunikuje samostatně a zvětšuje náš rozestup na okruhu.

Zanedlouho už dotáčíme na finále RWY 360 a já na svůj foťák nahrávám naše přistání. Na letištní asfalt dosedáme po 3 hodinách a 50-ti minutách letu. Bylo to jen tak tak, protože Faeta na finále už nedostává povolení k přistání. Je to z důvodu již probíhajícího výsadku parašutistů. K „radosti“ Petra, kroužícího ve Faetě v prostoru 4.zatáčky se parágáni v teplém vzduchu drží ve stoupavých proudech a zdržují tak Petrovo přistání. Ten přistává snad 8 minut po nás. To už naše Katana stojí na stojánce a já fotím naše přeletové prasátko.

Odcházíme k telefonu, abychom mohli ukončit letový plán. Ačkoliv je letiště uváděno jako mezinárodní, máme problémy najít kontaktní osobu, která by byla schopna zavolat do Budapešti a ukončit náš letový plán. Při mezinárodním letu totiž nelze uzavřít letový plán z letadla těsně před přistáním. Musíme jej tedy ukončit po telefonu.
Po několikaminutovém tápání v AIPu konečně jeden z instruktorů zdejší školy volá na správné číslo ( +3612969103) a uzavírá náš letový plán. To už jsem byl připraven k ukončení plánu zavolat do Prahy (právě z těchto důvodů si všechna čísla píšu v mezinárodní formě).
Po návratu ke Kataně už i Faeta stojí na stojánce. Petrové bleskově balí svoje věci a jsou připraveni vyrazit do zdejších lázní. My se zatím vítáme s Péterem a Jánoszem a pak i my odnášíme své věci do přistaveného auta.
Náhle se Péter rozhodl, že nám ještě předvede svoji HB-21. Než se stačím rozkoukat, usazuje mě na zadní sedadlo svého letadla. Naznačuje, že by trocha akrobacie neuškodila a já pohledem nervózně kontroluji všechny viditelné součásti jeho postarší HB jedenadvacítky. To už ale startujeme a následně stoupáme do výšky asi 600 metrů nad zemí.

Než jsem se stačil dotáhnout popruhy, Péter se mnou dělá 3 přemety, na které navazuje souvratem. Přežil jsem to, říkám si a přebírám řízení jeho ostarožní HB – 21. Vzorně se zařazuji do levého okruhu dráhy 36 a pokračuji na přistání. Překvapuje mě kluzání tohoto letadla, které je srovnatelné s Blaníkem L -13. Přistávám na trávnatý pruh dráhy a pojíždím zpět na stojánku. Po ukotvení HB jedenadvacítky usedáme do aut našich přátel a odjíždíme oběd.

Restaurace je v blízkosti zdejšího vyhlášeného lázeňského komplexu. Před jídlem si nejprve dáváme panáčka tradiční baracz pálenky. Pak objednáváme skvělou rybí polévku a hovězí maso s haluškama a výtečným sýrem. Oběd byl perfektní! Ještě do sebe vsouváme jedno pivko a odjíždíme na večerní prohlídku města. Naši spoluletci Petrové nás opouštějí a dávají přednost avizované návštěvě zdejších lázní.
Již bez obou lázeňských šviháků odjíždíme do centra města, kde má Péter vybudovaný útulný podkrovní byt. Ten je nám také až do zítra k dispozici. Na krk dostávám klíče od bytu, do ruky pak lísteček s číslem kódu od hlavních dveří domu.
To už se k nám připojila i Péterova přítelkyně, takže k výběru hospody vyrážíme už jako pětičlenná skupina. Jánosz nám doporučuje blízkou Irskou hospodu. Nejprve ale obcházíme pár bloků nájemních domů. Na náměstí za rohem stojí stojí socha Ľudovíta Košúta, velkého bojovníka za práva Maďarů. „ Náš Košút je něco jako váš Masaryk“, poučuje nás Jánozs a vede nás k další soše jezdce na koni. „ Toto je náš maďarský husar, takovej ten váš voják Švejk“. S Jardou se nestačíme divit, jaký má přehled o českých historických postavách.
To už jsme ale zpět před Irskou hospodou, ve které plánujeme popít pár piv.. Zahajujeme tmavým pivem. Po prvním kousku však přecházíme na pivo světlé. U tohoto již zůstáváme.

Asi po dvou hodinách Jánosz odjíždí pro pro oba Petry, kteří si váleli šunky v lázních a Péter se chystá vyrazit za svojí přítelkyní, která šla domů napřed.
Odcházíme tedy zpět do Péterova zapůjčeného bytu, kde pokračujeme v hodnocení Jánozsovy domácí pálenky a nadšeně to „prokládáme“ Tokajským vínem. Po předcházejícím pivě je to docela zajímavá kombinace! Mezitím příjíždí oba naši spoluletci z lázní. Tímto se konzumace alkoholických nápojů výrazně zrychluje. Večer je příjemně teplý - přecházíme tedy na terasu, kde Petr pokuřuje svůj obligátní doutníček.

Jarda mezitím „vytuhnul „ neplánovaně na gauči v kuchyni. Den byl dlouhý a kombinace dlouhého přeletuletu a několika druhů alkohoholu se začala projevovat. I já se chystám jít spát.

Druhý den ráno jsme čerství jako rybičky. To asi ta pálenka osvěžila náš organismus. A taky nám pěkně vytrávilo! Dnešní program tedy zahajujeme pleněním obsahu Péterovy chladničky, kterou nám neprozřetelně nechal napospas. Během snídaně začínáme plánovat dobu našeho odletu.
Zakrátko máme sbaleno a odjíždíme na letiště natankovat naše letadla před poledním odletem domů. Ještě před odjezdem se nechávám fotit se symbolem zdejšího ovocnářství - jablkem Jonathan.

Na letišti je naší první starostí odkotvit letadla a přivézt palivo. Péterova Audi 80 je jako stvořená pro převoz paliva v kanystrech na zadních sedačkách. Kufr auta totiž nelze použít, neboť je přeplněn množstvím nepotředných krámů pro případ, „co kdyby“. Přivážíme tedy asi 70 litrů benzínu Natural a Jarda začíná plnit naši Katanu. Víc jak 47 litrů se do ní nevejde! To znamená, že hodinová spotřeba se pohybuje okolo 12-ti litrů. Ani se nepokouším porovnávat to s nenasytnou Z-142 !
Také se snažíme urychlit náš dopolední program – tedy svezení obou maďarských přátel v naší technice. Asfaltová dráha letiště je totiž uzavřena, a to z důvodu zde probíhajícího závodů v triatlonu. I travnatý pás vzletové dráhy bude uzavřen. Prý ještě ještě před polednem.
S Jánoszem urychleně navštěvujeme hangár zdejších mechaniků, kde je rozebrán náš bývalý Vivat. Čeká zde na říjnový odjezd do generální opravy. Jánosz odlepuje přísavnou podložku Jardova PDÁčka a slavnostně mi ji předává. Hlavní cíl naší cesty – let pro plastovou přísavku je tedy splněn! Ještě dělám fotku rozebraného Vivata a odcházíme podat náš letový plán.

Vyplňuji tedy plán na cestu zpět se startem na 9:30 UTC. Trasa je stejná jako při cestě do Maďarska, přidávám pouze otočný bod Tokaj a zapisuji ETT/ 0050 Banréve. Ačkoli jsem připraven podat plán telefonicky ( číslo +3612966844 ), zasíláme jej s instruktorem zdejší letecké školy s pomocí počítače. Usnadňuje nám to případné dohadovaní na maďarském Brífingu.

V mezičase i Petrové odjíždějí pro palivo a Jarda vozí v Kataně Jánozse i Pétera.

Pomalu se blíží okamžik odletu..Jánosz přináší plnou bednu výtečných jablek Jonathan a zároveň jich nabízí tři kamiony k prodeji. Ovocnářství je momentálně jeho oborem (býval také učitelem, hercem a leteckým mechanikem).
To už se ale loučíme s oběma maďarskými kamarády a nasedáme do naších jablky přetížených strojů. Jme předem domluveni, že nás Péter svým letadlem HB-21 doprovodí do oblasti Tokaje, abychom udělali pár skupinových snímků.
První tedy startuje HB-21, kterou následuje naše Katana. Poslední startují Petrové ve Faetě. Ihned po startu ladím frekvenci 133,000 MHz - Budapest Information East a otevírám letový plán s cílovým letištěm Česká Lípa a s otočnými body Tokaj – Banréve – Vlárský průsmyk. Dostáváme squawk 0036. U Tokajského kopce se slétáváme s HB – 21 a doufáme, že fotky, které má za úkol udělat mladý Petr budou pěknou památkou na náš výlet.

Po cca 5-ti minutách neoganizovaného létání nad Tokají se máváním křídly loučíme a vyrážíme na plánovaný hraniční bod Banréve. Ještě před úrovní letiště Miskolc se do sluchátek ozývá ženský hlas .. OK-BLD zde Budapest Information, volám tě! Po ohlášení našeho přímu dostáváme informaci o předpokládaném para-provozu na letišti Miskolc. Vyhýbáme se tedy obloukem nejen letišti, ale i továrně, která je v kroužku zakázaného prostoru. Na udržované frekvenci je stále velice rušno, a tak se sotva stačíme vecpat do komunikace s infačkou v Budapešti k ohlášení výstupního bodu Banréve. Jsme uvolněni z frekvence s pozdravem a přání pěkného letu do ČR! Ladím tedy frekvenci 123,400 Bratislava Information a hlásím současnou polohu. Tentokrát je na Infu ozývá mužský hlas, který nás informuje o oblastním QHN - squawk 0036 nám nechává. Přelet přes Slovensko je velice příjemný, neboť čerstvý jihovýchodní vítr výrazně zvyšuje traťovou rychlost. Nízká hladina inverze také způsobuje, že let přes slovenská pohoří je zcela klidný. Na GPS se občas objevila traťová rychlost 117 knotů, což bylo určitě více jak plánovaných 80. Faeta s námi takřka nestíhá.

Přelétáme Strážovskou vrchovinu a blížíme se k Dubnici nad Váhom. Zde hlásíme informaci o předpokládaném času dosažení výstupního bodu Vlárský průsmyk. Dostáváme doporučení k přeladění na frekvenci 123,500 MHz – Dubnica nad Váhom, a to z důvodu probíhajících para-výsadků. Zároveň jsme uvolněni z frekvence Bratislava Information. Po upuštění ATZ Dubnica nad Váhom máme povoleno ladit rovnou Brno Radar 120,550. Loučíme se tedy s Bratislavou Information a Dubnici nahlašujeme naši aktuální polohu. Výsadkové letadlo momentálně přistává a jeden akrobat se v kotrmelcích zmítá nad jejich VPD. Při upouštění ATZ Dubnica se loučíme a ihned kontaktujeme Brno Radar. Jsme již prakticky nad Vlárským průsmykem. Squawk 0036 nám i nadále zůstává, dostáváme ale nové oblastní QHN, které je 1026 hPa.
Pokračujeme již na území České republiky, a to až k MCTR Přerov. Zde dostáváme pokyn k přeladění na APP Přerov – tedy frekvenci 127,775 MHz. Po navázání kontaktu s Přerovákem dostáváme opět informaci o oblastním QHN a jsme požádani o nahlášení pohohy v ose dráhy. Po cca 2 minutách letu tedy hlásíme osu dráhy přerovského letiště a chystáme se mírnou zatáčkou severním směrem proletět napůl cesty mezi Prostějovem a Olomoucí. Služba na věži jako by četla naše myšlenky a na úrovni obce Troubky doporučuje změnu kurzu na 330. To prý z důvodu probíhajících para-provozů na obou zmíněných letištích. Příjem zprávy potvzujeme a vlásek našeho směrníku na obrazovce přerovského radaru stáčíme požadovaným směrem. Vzápětí po souhlasu řídího opouštíme MCTR Přerov a vracíme zpět na frekvenci Brno Radar. Ani na této frekvenci dlouho nezůstáváme a dostáváme pokyn k přechodu na Praha Information 126,100 MHz. Zde je jako obvykle docela rušno. Dostáváme nový squawk ( 3322 ) a informaci o oblastním QNH. Dále se nám dostavá všetečné otázky, zda letíme ve skupině letadel, nebo sami. Potvrzujeme naše údaje z letového plánu – tedy mohutnou skupinu dvou letadel. Pro jistotu se ohlížím a kontroluji zda je Faeta alespoň v dohledu. Posléze přichází „veselá příhoda“ – to když se nás služba na Infu Praha dále ptá na plánovaný čas příletu do České Lípy. Nejspíše se mu nezdá naše vysoká traťová rychlost..Hbitě připočítávám čas 65 minut do cíle k momentálnímu času SELČ, odečítám 2 a hlásím 11:55 UTC. Ze sluchátek se následně ozývá: „ No za 5 minut to asi nestihnete“. Jako bych se o hodinku spletl, pomyslím si a hlásím již správných 12:55 UTC.
Pokračujeme dále kurzem 312 a na úrovni Litomyšle přemýšlím, zda se Petrova úvaha o přistání Faety na obědě ve Vysokém Mýtě stane skutečností. Naštěstí je i po přeletu letistě Vysoké Mýto je Petrova Faeta na našem levoboku.

Pomalu plánujeme změnu kurzu k severnímu obletu MCTR Pardubice, když nám Praha Information dává pokyn k přeladění na 120,150 MHz – Pardubice Věž. Přelaďujeme tedy na požadovanou frekvenci a hlasíme se již s dotekem hranic MCTR Pardubice. Ženský hlas na řídící věži ověřuje náš squawk a přidává aktuální QHN. Jedním dechem se ale ptá na místo výstupu z MCTR. V mapě nacházím modrý trojúhelník s názvem Rohovládova Bělá. Udáváme jej tedy jako náš výstupní bod. Na severní straně naší nové kurzovky je zakázaný prostor známé továrny na Semtex. Zamíříme si to tedy přímo nad vzletovou dráhu a poté míjíme Lázně Bohdaneč. Pak se odhlašujeme nad již zmiňovanou Bělou.

Jsme zpět na frekvenci Praha Information a naším plánem je již s nikým nekomunikovat. Napravo již vidíme Hořický svah a blížíme se k severnímu obletu Kopidlna. Do Petrovy Faety jako když střelí. Dává plný plyn a do České Lípy letí samostatně. Pro nás to není žádný problém. Předpokládáme, že ho na zbývajících 60-ti kilometrech do cíle dolétneme na letištním okruhu. ATZ Mnichovo Hradiště pro jistotu oblétáme jižněji a jsme stále ve střehu, kdyby přišlo oslovení z Prahy Information. Na frekvenci je ale stále velice rušno a Infák se dohaduje s nějakým Němcem, který se lámánou češtinou nemůže dohodnout na hladině jeho letu. To už se ale blížíme k našemu domovskému ATZ. Jakmile nacházíme skulinku v komunikaci na přeplněné frekvenci, odhlašujeme se se slibem, že letový plán ukončíme po přistání telefonicky. Loučíme se s díky za spolupráci a přecházíme na naši českolipskou frekvenci – tedy 123,600 MHz. Ihned po přeladění slyšíme komunikaci Petrovy Faety, která se právě řadí do okruhu. Nedělního Afisáka má Mirda Suchánek. Dává nám dráhu v používání 13 a k tomu nás zasypává informacemi jako cizince, který právě přilétá do Franfurtu nad Mohanem. Pak poučuje Petra, který je krátce po přistání, kterak používat naši pojezdovou dráhu. Svými pokyny řídí i rychlost jeho pojíždění! Hned je nám jasné, že nepoznal označení letadel svého mateřského aeroklubu. To už se ale Jarda dotahuje na finále dráhy 13 a dostává se mu stejných instrukcí jako předcházející Faetě. Při dojezdu k hangárům se nás ještě Mirda afisák snaží rozestavit na stojánku pro hosty a stále nechápe, proč pojíždíme každý k vratům svých hangárů. Vše ale dobře dopadlo! Po vystoupení z letadel nás přece jenom poznal!
Bez otálení volám na číslo +420 220 374 393 a hlásím přistání obou našich letadel ve 12:55 UTC..Celková doba letu byla vzhledem k příznivému větru o půl hodiny kratší než bylo plánováno..S polétáním nad Tokají a kličkování v MCTR Pardubice jsme těch 600 km uletěli za 3 a půl hodiny! Nadýmáme se pýchom nad překonáním této vzdálenosti a na podařený výlet si přiťukáváme jablky Jonathan od Jánosze.
Naše letištní barmanka Dana nás nemusí ani chvíli přemlouvat a již točí čtyři Gambáče.
K obědu si dáváme klasickou českou baštu – tedy Maďarský guláš !